Neuvěřitelné zprávy se, děti, šíří rychle. Je to jako s lavinou. Někdo si něco přidá, domyslí, nabaluje se to jedno po druhém, až to s neodvratnou skutečností žuchne na zem a jen ten, kdo se opravdu provrtá až na samý začátek zjistí,jak to doopravdy bylo.

Jednou takhle ležel Měchura na skoro zmrzlé listopadové trávě a chytal poslední paprsky sluníčka a slyší les, jak si o něčem šeptá. Pořád se to opakovalo dokola, pořád to ne a ne přestat a i když se to nedělá (což všichni víme), Měchura se zaposlouchal pozorněji. Dozvěděl se o zámku Kratochvíle, dozvěděl se o vzpouře loutek a také o jakési čertici, která to všechno měla na svědomí. Nedala nikomu pokoj, dělala všem peklo na zemi a nikdo neměl ani sílu ani odvahu s ní hnout. Tohle byla fantastická novina a fantastickou novinu nemůžete nechat jen tak ležet. To chce prozkoumat, vypátrat, zkrátka přijít tomu na kloub. Měchura si sbalil svůj batoh na záda (dárek z prázdnin od roztržitého houbaře, který mu ho k jeho obrovské radosti nechal u pařezu i se svačinou) a vyrazil.

Kratochvíle je od Bavorova co by kamenem dohodil.

...

Sezona hradů a zámků končí v říjnu,takže už bylo zamčeno, ale náš Měchura se dovnitř dostal díky údržbářovi, který šel opravovat vypínač v 1. patře. Potichoučku se schoval a čekal, až bude všude klid. Setmělo se a najednou to začalo. Loutka Praotce Čecha ze Starých pověstí českých svolávala ke společné večeři. „Milí přátelé, milé loutky, přeji vám všem dobrý večer a vítám mezi námi strašidlo od Helfenburku Měchuru Mechového.“ Všichni Měchuru hezky pozdravili a jeden přes druhého vyprávěli o zlé a rozmazlené čertici Růženě, která si nechává sloužit a peskuje je a poroučí jim a bez dovolení si bere všechno, co jí přijde pod ruku. „A to jí to neumíte nějak zatrhnout? To vás všechny takhle zlobí a není proti ní žádná obrana?“ „Ale ano, asi je, ale my dodnes nepřišli na to jaká“ řekl smutným hlasem Praotec Čech.

A ejhle... Najednou spustil někdo nahoře takový křik a jekot, že se všichni chytali za uši. „Kde mám svůj prstýnek, kde mám ty dobré sušenky? Kde mám svůj krém a kde mám své punčocháče? Uáááááá:“ Ano, hádáte správně, byla to Růža. „A Ty jsi jako kdo mladej? Kdo tě sem prsk? Co jsi zač?” „Jsem Měchura Mechový, dámo, a Vy se račte uklidnit, všechno má své meze a Vy se chováte hůř, než rozzuřené prase divoké u nás v lese.“ Růžena jen zírala, nebyla zvyklá na to, aby s ní někdo takhle mluvil. „Ty se mi líbíš chlapečku,Tebe si nechám a Tebe si vezmu.“ „Vy jste se asi zbláznila madam, jsou mi teprve 3 měsíce, já mám na ženění času dost. Chcete-li ženicha, budete si ho muset sehnat sama, ale pochybuji o tom, že by Vás někdo chtěl, když jste hádavá a nafučená a rozmarná, horší než straky co znám.“ „Néééé, chci se vdávat a jestli mi nepomůžeš, bude tady se všemi loutkami konec!“ ...

---------------------------------------------------------------

Tak a to je konec ukázky, zbytek vám dopovídají děti nebo si musíte na konec příběhu počkat až do vydání knížky s příběhy strašidla Měchury.

Vaše Gita Smetanová